Přemýšlím, jaké by to bylo, kdyby každý vnímal mě - jako lidskou bytost, jako ženu. Kdyby lidé viděli hlavně to, co je uvnitř. A kdybych já to všechno negativní, co jsem popsala, nemusela vůbec řešit, protože by to nebylo ani trochu důležité. Kdybychom si všichni uvědomili, že jsme součástí celku. Že jsme spojeni a propletení víc, než si myslíme. A že cokoli se děje jednomu, děje se všem.
Pamatuju éru, kdy ženy dostaly v práci chlebíček a karafiát. Z dnešního pohledu možná směšné… Ale ruku na srdce – jak se slaví MDŽ u vás v práci dnes? A nejen v práci, ale i doma. Kdo a jak uctívá vaše ženství? Desítky generací jsou ženy ve své síle potlačovány. Ano, už nás sice nestaví na hranici, ale skrytý a velmi dobře maskovaný útlak je o to nebezpečnější....
Jaro plné svěžesti a nových začátků, kypící životem, je pryč. Pominulo i extatické a energií nabité léto. Dvě úžasná roční obobí, která ve vás vzbuzovala naději. Říkaly jste si, že na jaře určitě otěhotníte. A ono ne. Tak v létě, na dovolené, určitě to klapne. A ono zase ne. Teď přišel podzim se svými sychravými a zkracujícími se dny. Stromy se zbavují posledních barevných...
Když už jsem na miminko čekala druhým rokem, jedna krásná moudrá žena se mě zeptala: „Proč chceš dítě?“ Touhle jednoduchou otázkou mě naprosto odzbrojila. Vzala mi řeč. Jen jsem tam tak seděla a snažila se najít odpověď. Napadaly mě důvody, to ano, ale nebyla jsem si jistá, jestli je to „to správné“. Ona se jen lehounce usmívala...
Jako malá holka jsem se bála vlka z Červené Karkulky, Ježibaby z Perníkové chaloupky, čerta a tmy. Později to byl tmavý les, hluboká voda a pavouci. Ještě později náš třídní a písemky z matiky. Pak přišel strach ze selhání, ze zklamání, strach ze strachu. Nikdy jsem ale netušila, že budu mít strach spojený s těhotenstvím nebo mateřstvím. Být matkou je přece ta...
Často ženy říkají, že nechtějí sledovat ovulaci. Ani ovulačními testy, ani měřit teplotu, o dalších metodách ani nemluvě. Protože je to stresující, náročné a zbytečné. Protože se přece stačí milovat obden. Tak to poslední beru, milování obden je fajn a pokud vyhovuje oběma, vychutnejte si ho. Ale s tím ostatním teda souhlasit nemůžu. Za sledováním ovulace je totiž mnohem víc,...
Už jste se někdy ocitly na místě, které oslovilo vaši duši? Na místě, kde jste se cítily jako doma, plné energie či naopak uvolněné? Na místě, které vibrovalo něčím, co nedokážete popsat a dodnes na ten pocit vzpomínáte? Nemusíte nutně navštívit Stonehenge, ulcinjskou pláž, Karlovu Studánku nebo Andělskou Horu. Energetické místo může být jen vaše a působit jen na vás. K napsání tohoto...
Konečně je tady. Kdo? Co? Bouřka Bouřky miluji od dětství. Cítím je přicházet, vnímám brnění po celém těle, jiskřím očekáváním… a s prvním hromem ožívám. Probouzí se ve mně žena. Vlastně ne žena, ale ŽENA – stvoření bez nánosu civilizačních nešvarů. Už nejsem ta poslušná holčička s copánky, ani uhlazená sofistikovaná dáma, ale živočišná bytost, odhazující vše, co ji...
Vždy, když přišel konec školního roku, prožívala jsem rozporuplné pocity. Jednak samozřejmě radost, protože škola je… no prostě škola, ale na druhou stranu i určitou nostalgii, hořkosladký pocit, že o něco přicházím. Stejné emoce jsem vnímala i při jiných příležitostech – nedělní podvečer, návraty z výletů, Silvestr, maturita, loučení s přáteli, o pravidelném trápení se nad prázdným testem ani nemluvě. Vždy, když...
V hodinách informatiky nás učili, že u počítače se nejí a nepije. Vy si ale klidně uvařte kafe, dejte si svačinku a možná si raději doneste i kapesníky. Tento článek totiž bude delší než obvykle. Hlavně klid Na lidi, kteří mě vidí poprvé, působím někdy uzavřeně a přísně, jindy vstřícně a přátelsky. Téměř vždy mi ale říkají, že jsem klidná a vyrovnaná. Klidná...
