Alej plodnosti

Už jste se někdy ocitly na místě, které oslovilo vaši duši? Na místě, kde jste se cítily jako doma, plné energie či naopak uvolněné? Na místě, které vibrovalo něčím, co nedokážete popsat a dodnes na ten pocit vzpomínáte?

Nemusíte nutně navštívit Stonehenge, ulcinjskou pláž, Karlovu Studánku nebo Andělskou Horu.

Energetické místo může být jen vaše a působit jen na vás.

K napsání tohoto článku mě inspirovala kamarádka. Velmi toužila po dítěti, ale byla v situaci, která jeho zrození silně komplikovala. Popisovala mi, jak se během dovolené procházela parkem valtického zámku. Došla k aleji, která na ni zapůsobila velmi silným dojmem. Ucítila, jak říká, „posvátný pocit vnitřního smíření“, nezlomnou jistotu, že vše je, jak má být. V tu chvíli vyslala přání – prosbu o plodnost, prosbu o miminko. A ano, za dva týdny otěhotněla.

Přání v sobě nese silné vibrace. O to silnější, pokud je to přání z hloubi srdce. A pokud se vám podaří vyslat svou prosbu na místě, které je všeobecně – či jen pro vás osobně – energeticky silné, její moc se ještě mnohonásobně zvýší.

Hlavou mi probíhají vzpomínky na místa, kde se přání plnila mně a na která dodnes vzpomínám.

Je mi 5 a hraju si s kamarádkou Janou u babičky na trávníku před domem. Je to naprosto bezpečné místo, prozářené sluncem. Přes plot trháme maliny sousední vilky, balancujíce na zábradlí očesáváme ořešák, hrajeme si na obchod. Náš život je jednoduchý a krásný a určitě to tak bude navždy. Přeji si, ať mi táta přiveze kulaté žvýkačky.

Je mi 10 a lítáme po lese. Pohádala jsem se s kamarádkou, tak uraženě odcházím kousek dál, tam, kde les končí tenkou nitkou potoka a přechází v kukuřičné pole. Sednu si na mechem porostlý pařez trůnící v hebké trávě a slunce probleskující mezi listy mě hladí po tvářích. Často se sem během dospívání vracím a nec12165718_10200848044960471_1693922370_nhávám se utěšovat zurčením potůčku. Přeji si, ať mi David pošle dopis se srdíčkem.

Bojuji s pubertou ve všech jejích podobách. Je mi totiž 15 a jsem na táboře s volejbalisty, chápete. Když už je na mě nápor emocí moc silný, zdejchnu se z hromadného odpoledního lenošení a klábosení, propletu se mezi stany a zamířím do své oázy. Na ostrůvek uprostřed potoka, tvořený propletenými kořeny dvou stromů. Posadím se do jejich láskyplného objetí a sleduji skotačení vlnek. Nebo si čtu za šumění listů v letním vánku. Klid, souznění, naděje… Přeji si, ať potkám velkou lásku.

Někdy po pracovní době, jindy o víkendu nebo o prázdninách se sama procházím po louce za městem. Je mi 25 a náš vztah už je jiný, vzdalujeme se. Jako bychom spolu mluvili přes plexisklo. Ve vysoké trávě ale zapomínám na vše, co mě trápí. Znovu se učím poznávat bylinky a konečně jsem našla heřmánek. Pod rozložitou jabloní svačím a jen tak pozoruji město se všemi starostmi, které jsem v něm nechala. Zdají se být tak malé a já zase chvíli dýchám. Přeji si, ať naše trable skončí.

S  druhou polovinou mé duše se ruku v ruce procházíme. Je mi… no je mi tolik, kolik mi je a právě pršelo. Letní přeháňka. Večerní slunce opět vykouklo z mraků a svými paprsky rozzářilo kapky na stéblech trávy před školou. Tento pohled ve mně probudil radost.

A tak spojuji sílu všech vzpomínek a vysílám přání – ať si k nám miminko najde cestu, prosím.

Už víte, které místo je TO VAŠE?

Zaručeně poznáte, až ho najdete. Upoutá vaši pozornost, doslova vás „udeří“ do očí. Budete mít pocit, že se zastavil čas. Ocitnete se plně v přítomném okamžiku, kde budete křišťálově jasně vnímat barvy, zvuky i vůně. Právě tehdy využijte veškeré energie, kterou vnímáte. A vyšlete své přání – ať už je to miminko, harmonický vztah nebo cokoli jiného, po čem toužíte.

Těším se, až mi napíšete, že se splnilo.

Klaudie Fachinelli
Navzdory diagnóze primární neplodnost se nám podařilo přirozeně počít krásnou holčičku. Někdy příroda chce, abychom jí vyšli vstříc - ukážu vám, jak se přiblížit svému snu a neztratit hlavu :) Můj příběh si přečtěte zde >>
Jsem autorkou e-booků Pytel strachů na cestě k dítěti a Čtyři cesty k miminku.
Komentáře