Připravená náruč – těhotenství po 40

Naději na těhotenství máme vždy. I když je nám přes 40, i když se už dlouho snažíme a zkoušíme, co se dá, bez výsledku. Vždycky je naděje, když máme dostatek informací, jsme otevření různým možnostem a jsme ochotní změnit svůj přístup a nastavení.

Katka měla 38 let, když se s partnerem začali snažit o miminko.  Přestože oba měli veškeré výsledky, včetně imunologického a genetického vyšetření zcela v pořádku, trvalo víc než 4 roky, než se dočkali.

První dva roky jsme se snažili přirozeně. Mysleli jsme si, že do půl roku, nejpozději do roka otěhotním. Všechna vyšetření jsme měli v pořádku, hormonální profily, spermiogram, genetiku, imunologii… A přesto se nám nedařilo otěhotnět.

Rozhodli se pro umělé oplodnění. Absolvovali dva cykly, vždy došlo k oplodnění, ale embrya se po transferu neujala.

Cesta k sobě

A tak zkoušeli – metodu Ludmily Mojžíšové, viscerální terapii. V té době Katka vstoupila do prožitkového online kurzu Psychika cyklické snažilky, kde jsme se skupinou žen virtuálně společně  procházely jednotlivé fáze cyklu tak, jak je prožívá žena, která touží po miminku.

Ladily jsme se na své tělo, pozorovaly, co prožíváme, učili jsme se přijímat všechny své pocity a pracovat s nimi.

Pomohla mi představa otevřených dveří. To dovolení, uvolnění prostoru. Uvědomila jsem si, že doteď jsem žila prací, byla jsem v obrovském pracovním zápřahu a pod velkým tlakem. Dělala jsem hodně pro ostatní, ale málo pro sebe. Měla jsem otevřenou náruč – především pro ostatní. Po miminku jsem toužila, ale vlastně pro něj nebyl prostor.

Katka si následně stáhla a objednala téměř všechny e-booky a meditace, které mám v nabídce. A její cesta k sebepoznání a velké proměně tak pokračovala.

Uvědomila jsem si, že to, co prožívám a co si myslím, prožívá a myslí si i mnoho dalších žen. Že nejsem divná a hlavně nejsem sama. Že je to opravdu normální.

Symptotermální metoda

A pak se Katka seznámila se symptotermální metodou. Na jaře se přihlásila do individuálního online kurzu STM. Sledovala své tělo, naslouchala signálům, kterými se s ní snaží komunikovat. Hlen, čípek, bazální teplota, tři tiskoví mluvčí našeho těla, díky kterým si Katka ověřila, že její cykly jsou opravdu  v pořádku. Jedna věc je mít v ruce papír, druhá, když v přímém přenosu sledujete, jak se vaše tělo v průběhu cyklu proměňuje.

Jako zdravotník jsem tyto informace samozřejmě teoreticky znala, ale až teprve když jsem se ladila na svůj cyklus z pohledu psychiky nebo na proměny na úrovni těla, pochopila jsem své tělo i v jiných rovinách než jen těch medicínských. Informace do sebe najednou zapadaly a já jsem své tělo začala číst a vnímat úplně jinak.

V té době podstoupila i léčbu u praktika čínské medicíny a absolvovala s partnerem energetické čtení, kde si ověřili, že na jejich cestě k miminku nejsou ani energetické bloky.

A další dílky do sebe zapadaly.

Povedlo se

Podstoupili další běh IVF. V říjnu 2021 proběhl trasfer a v létě 2022 se narodil Honzík, to neusměvavější miminko na světě.

Vaše e-booky a kurzy mi pomohly přeskládat můj workoholický mozek a „donajít“ samu sebe. I IVF jsem přijala mnohem snadněji, pomáhalo mi, když jsem četla své tělo, věděla jsem, jak pracuje, všechno sedělo a přesně jsem věděla, co se uvnitř děje. Uklidnilo mě to.

Naladění na tělo mi pomohlo přijmout i porod císařským řezem. A věřím, že ovlivnilo i krásný nástup a průběh kojení hned po porodu.

Připravená náruč

Katka v mailu s oznámením narození Honzíka (a nádhernou fotkou) napsala, že připlul do jejich připravené náruče. Připravená náruč, to je přesně ono. A může to znamenat cokoli

• mám informace (sledování cyklu, vyšetření, případně léčba)
• používám je v praxi
• podporuji tělo (zdravé jídlo, dostatek tekutin a spánku, případně vhodné a správně používané doplňky stravy)
• podporuji mysl a pracuji s emocemi (pojmenuji, co prožívám, vím, že je to normální a nedržím to v sobě, dopřeju si odpočinek včetně odpočinku od snahy otěhotnět, mám se ráda, mám naději a důvěru)
• ladím partnerství (komunikujeme spolu, sdílíme informace i pocity, důležití jsme my dva i každý sám)
• přijímám různé možnosti (neomezuji se jen na klasickou léčbu nebo jen na alternativu, soustředím se na tělo i duši a duchovní rozměr, přijímám i možnost umělého oplodnění)

Prostě tak, abychom měli pocit, že děláme kroky, že zkoušíme, co máme k dispozici. Víme, co nám vyhovuje a co ne.

Pak přijde okamžik – dříve či později – kdy pocítíme uvolnění, odevzdání. Tak jo, děťátko, teď je to na Tobě. My jsme připravení.

Když jsem si s Katkou telefonovala a ujasňovala podrobnosti pro tento článek, sálala z ní taková jiskřivá energie, radost, uvolnění, naplnění. A zároveň vědomí. Cítila, že její život se změnil, ale ne jen příchodem miminka, ale už před těhotenstvím. Víc zakořenila v sobě, je k sobě laskavější, respektuje své potřeby. Více naslouchá svému tělu i svým pocitům. Sobě.

Neztrácejte naději, prosím. Cesta k miminku je někdy velmi dlouhá a bolavá, ale naučíte se toho na ní o sobě, o partnerovi, o ostatních tolik, že ať to dopadne jakkoli, budete jiná.

Konečně budete svá.