O intuici

V hodinách informatiky nás učili, že u počítače se nejí a nepije. Vy si ale klidně uvařte kafe, dejte si svačinku a možná si raději doneste i kapesníky. Tento článek totiž bude delší než obvykle.

Hlavně klid

Na lidi, kteří mě vidí poprvé, působím někdy uzavřeně a přísně, jindy vstřícně a přátelsky. Téměř vždy mi ale říkají, že jsem klidná a vyrovnaná. Klidná nejsem rozhodně a vyrovnaná ani náhodou. Znáte takovou tu hračku, krabičku, kterou když otevřete, tak na vás vyskočí čertík, klaun nebo jiná potvora? Tak to jsem já, když mi někdo šlápne na pomyslné kuří oko. A jindy zase, když se ocitnu ve vypjaté situaci, stane se ze mě hromada roztřepaného rosolu.

Tedy je tu jedna výjimka, chvíle – ať už trvá pár sekund nebo několik dní – kdy klidná jsem. Kdy plynu životem a život plyne mnou, bez jediného zádrhelu. Tato chvíle nastane tehdy, když se na chvíli zastavím, dovolím myšlenkám doběhnout, zavřu oči, je-li to možné, a ponořím se do sebe.

Jak si představujete sami sebe uvnitř? Nemyslím teď svalový aparát, kostru, orgány… Co vidíte, když nahlédnete do svého duševního JÁ? Já vidím obrovskou tmavou místnost, v jejímž středu se tyčí sloup světla – teplého zářícího světla. Kdykoli se cítím v nepohodě, snažím se ten sloup zahlédnout. Pravda, někdy je nepohoda tak velká, že ze sloupu se stane tenký provázek; dokud je tam však alespoň on, cítím naději. Pozoruji ho, čerpám z něj sílu – a jak sílím já, sílí i on.

Rozhovor s intuicí

Jak jste na tom s intuicí? Myslíte si, že něco takového existuje? Že ji dokonce máte? Jak často ji používáte? Věříte jí?

Já ano. Od okamžiku, kdy jsem byla naposledy v cirkuse (bylo mi 11) a věděla jsem, že ten akrobat spadne. Spadl. Občas na ni pozapomenu, ale ve chvílích pochyb se snažím najít klid a důvěřovat svému vyššímu já. Když se cítím hodně odvážně, nechám intuici řídit můj život.

Když jsem při našem snažení se o miminko měla extra slabou chvilku, plácala jsem se v duševním bahýnku a ztrácela naději, došla jsem až za hranici. Najednou jsem pocítila klid. Vytratily se emoce, zmizely nekonečné úvahy, zůstalo jen příjemné prázdno. Prostor, který mi dával možnost zaplnit jej, čím budu chtít. V tu chvíli jsem položila bezeslovnou otázku. Rozumíte, ze samého zoufání si jsem už byla tak vyčerpaná, že jsem ani nemohla zformulovat myšlenku tak, jak si ji představujeme – ve slovech. Kdybych ji měla napasovat do písmen, zněla by nějak takto: „Budeme my dva vůbec někdy mít dítě?“ A ihned poté jsem dostala odpověď. Opět beze slov. Byl to jen pocit, ale natolik intenzivní, až mě z toho emočního vakua vytrhl a vehnal slzy do očí. Ucítila jsem totiž naprostou a nevyvratitelnou jistotu, že budeme.

Bylo by pohádkové, kdybych napsala, že hned poté jsem otěhotněla. Ne, trvalo to ještě dalších pár měsíců. A přiznávám se, že i přes tento silný zážitek jsem se nechala mnohokrát strhnout k dalším pochybám a panice. I nadále jsme zkoušeli všemožné podpůrné prostředky k otěhotnění. Avšak když už jsem se v tom bláznění zastavila, ten pocit jistoty, že vše bude v pořádku, jsem ucítila znovu – a neméně intenzivně.

Intuici používám v mnoha oblastech svého života – od úplných prkotin jako jestli bude lepší koupit chleba nebo rohlíky, až po existenční otázky. Tuhle jsem viděla naši finanční situaci poměrně nevalně. Obrátila jsem se opět na svou intuici, co ona na to. A intuice se zasmála a „pravila“, že s TÍM si fakt nemusím dělat starosti. A měla pravdu, za pár dní jsem dostala neočekávané peníze.

Mám pro vás cvičení.

Vyberte si problém, který je pro vás momentálně nejtíživější. Ať už se jedná o finance, o zdraví, o příliš dlouhé čekání na miminko…

Pokud cítíte starosti, úzkost, jakoukoli negativní emoci, chvíli zhluboka dýchejte a pokuste se zklidnit. Pokud vám pomáhá čokoláda, dejte si. Pokud knihy, přečtěte si příjemnou knížku. Jestli meditujete nebo cvičíte, ponořte se do této činnosti. Plně.

Jakmile se dostanete do momentu klidu (byť relativního, protože problém v pozadí stále bude), položte své intuici otázku. Můžete se ptát, co máte udělat, jak situaci řešit; můžete se zeptat, jestli bude vše v pořádku… prostě cokoli cítíte potřebu zjistit. Nemůžete-li svou myšlenku formulovat, vyšlete jen „otazník“.

Odpověď přijde, to vám můžu zaručit. A vy ji poznáte, to vám můžu zaručit také.

A ten pocit vás naplní energií.