„Milovat není dívat se jeden druhému do očí,
ale dívat se spolu týmž směrem.“
Antoine de Saint-Exupéry
Děti přicházejí s láskou – a z lásky. A v ideálním případě i do lásky, absolutní, neotřesitelné lásky dvou lidí, kteří jsou propojeni tak, až se stávají jedním, za každých okolností. Takové lásky, jakou si všichni pamatujeme ze začátku vztahu, kdy jsme žili jen pro sebe a v našem spojení se dělo i vše ostatní, a mnohem lehčeji. To až po čase okouzlení pominulo, objetí povolilo. Najednou stojíme vedle sebe a díváme se jedním směrem. A teď společně upíráme zrak na pomyslnou prázdnou kolébku, toužebně, zoufale. Naše láska přetrvává, ale je jiná. A mění se každý měsíc, který uplyne.
Vím, jak těžké je odvrátit zrak od oné kolébky. Ale možná právě to je cesta… Zkuste si představit dvě situace a odpovědět si – kam by se vám chtělo přijít víc?
Ve které fázi se nachází váš vztah právě teď?
Když se partneři dívají jedním směrem, může se stát, že se do toho pohledu ponoří natolik, že zapomenou, že vedle nich stojí ten druhý, jejich láska. Zapomenou alespoň občas pohlédnout druhému do očí. A pak, byť se dívají jedním směrem, začne se vzdálenost mezi nimi pomalu zvětšovat. Nepozorovaně, setinu milimetru za setinou, kousek po kousku, se jeden druhému vzdalují. Nakonec jsou už možná tak daleko, že už nevidí ani to, nač se původně spolu dívali. A když se otočí, spatří v dálce cizího člověka.
Pohled do očí probouzí energiii a vyživuje srdce. Léčí rány a zahrnuje láskou.
Tak to zkuste. Nedívejte se spolu týmž směrem, ale znovu jeden na druhého. Dívejte se jeden druhému do očí tak dlouho, až se opět otevřou obě srdce a spojí se. Obejměte se na všech úrovních. Odpoutejte se od všeho, až budete existovat zase jen jeden pro druhého.
Spojení očí (energie), srdce (duše) a těla (života).
Obejměte se a ve spojení vytvořte prostor pro novou duši.
Díváme se jeden druhému do očí a vidíme tam už i tebe, dítě naše.