Proč chcete dítě?

Když už jsem na miminko čekala druhým rokem, jedna krásná moudrá žena se mě zeptala: „Proč chceš dítě?“ Touhle jednoduchou otázkou mě naprosto odzbrojila. Vzala mi řeč. Jen jsem tam tak seděla a snažila se najít odpověď. Napadaly mě důvody, to ano, ale nebyla jsem si jistá, jestli je to „to správné“. Ona se jen lehounce usmívala a čekala. Tehdy jsem jasně odpovědět nedokázala. A nedozvěděla jsem se ani onu správnou odpověď. Jsem té ženě vděčná, otázkou o třech slovech mě donutila ponořit se do sebe a v labyrintu pocitů hledat samu sebe.

 

Jak byste odpověděly vy? Proč chcete dítě?

Zkoumala jsem své odpovědi, odpovědi svých kamarádek a díky Facebooku jsem mohla nahlédnout i do vašich odpovědí. Podotýkám, že žádný z těchto pocitů není vymyšlený, jsou skutečné, prožívané. Proto si je zkuste přečíst, bez soudů, bez utváření názoru. Jen přečíst.

Které odpovědi jsou velmi časté?

  • Potřebuji (alespoň na chvíli) odejít z práce, vyčerpává mě, nebaví mě a jsem otrávená. Toto vidím jako jedinou možnost úniku.
  • Aby mi někdo vydělával na důchod – řečeno s nadsázkou, ale potřeba sociální jistoty je velmi silná a stojí za mnohými našimi rozhodnutími.
  • Jsem na mateřské a ještě se mi nechce nastoupit do práce, děsí mě to, vlastně ani nevím, jestli chci tuto práci dělat.
  • Tikají mi biologické hodiny. Už nejsme nejmladší.
  • Musím ze zdravotních důvodů, je to poslední možnost mít dítě.
  • Nechci to odkládat a být stará matka.
  • Okolí se pořád vyptává.
  • Nechci, aby první dítě bylo jedináček.
  • Můj nový partner ještě dítě nemá a já bych mu ho chtěla „dopřát“.
  • Mít dítě je přirozené, všichni mají děti.
  • Třeba už to konečně bude ten chlapeček/holčička.
  • Teď je ten nejvhodnější okamžik, oba máme dobrou práci, bydlení, jsme zajištění a připravení.
  • Chci to zažít, těhotenství, porod… Chci být máma.
  • Abych konečně poznala „lásku na první pohled“!
  • Protože i já chci dát svou lásku miminku, milovat ho starat se o něj.
  • Chci mít kompletní rodinu a malého tvorečka, kterého budeme s manželem bezmezně milovat.
  • Děti jsou můj odkaz, pokračování našich rodů. Navždy budu žít ve svých dětech.
  • Chci ho, protože ho mají všichni. Ti, co nemají peníze, ti co nemají zázemí, ti co si ho neváží, ti co ho nechtějí, ti co jich maji hodně…

Určitě je jich ještě mnohem víc a budu ráda, když se v komentářích pod článkem podělíte o ty, které si sama uvědomujete nebo ty, které jste někdy někde zaslechla.

A teď je na sebe nechte působit. Co myslíte, která odpověď je správná?

proč-upravená

Správné řešení

…neexistuje. Alespoň podle mého názoru. To, s čím naprosto a z hloubi duše souzníte, je pro vás momentálně to správné. To nejlepší možné pro vaše tady a teď.

Znáte mě a víte, že se moc ráda hrabu v pocitech. Ve svých vlastních i v těch vašich. A hrabu se tak dlouho, dokud se nedostanu na prapříčinu, tedy ten prvotní pocit, který všechen ten humbuk kolem vyvolává – a že může sakra překvapit, k čemu se dá dohrabat!

Tak si to zkuste, vezměte si tu svou odpověď a pořádně si ji prohlédněte. Rozpitvejte pocity, které se za ní schovávají. Běžte hlouběji a hlouběji, až narazíte (a nebojte se, že ne!) na prapocit. Poznáte ho, je to jako by do vás uhodil blesk. Prudké světlo a AHA pocit. Sednete si z toho na zadek.

Pokud cítíte, že váš důvod je ten pravý, že to je ta poslední štace, hladina, pod kterou se už nedokážete ponořit, pokud v něm cítíte čistotu a proud, pokud si za ním naprosto stojíte, pak je to v pořádku a je to vaše správná odpověď.

Pokud ale cítíte pochybnosti, lehkou pachuť, nejistotu, pokud máte pocit, že to není správné – pak to není správná odpověď a je třeba hledat dál. Až do záblesku světla a sednutí na zadek. A do té doby se poperte se svou první odpovědí – vyřešte to, co vás pudí si myslet, že toto je důvod, proč chcete dítě. Změňte práci, odpálkujte okolí, nahlédněte do sebe, jestli chcete dítě jen kvůli partnerovi, prozkoumejte váš vztah bez dítěte, důvěřujte svému tělu a své vnitřní moudrosti atd.

Jaká byla nakonec má odpověď?

Po několika měsících sebezkoumání jsem došla k tomu, že dítě prostě a jednoduše chci. Bez žádných vyjádřitelných důvodů. Ani proto, ani proto. Prostě chci. Ale pořád mi to ještě úplně nesedělo, pořád ještě to nebylo ono.

Ještě o trochu později jsem uviděla jasné světlo a i na ten zadek jsem si sedla, protože jsem svou správnou odpověď našla. Byla zúžením, ale zároveň rozšířením předchozí odpovědi. Ale nenapíšu ji, nemůžu, protože byla beze slov.

Byl to jen pocit naprosté otevřenosti a jakoby přikývnutí životu.

Věděla jsem, že to je ten „důvod“.

Nevím, jaká odpověď je ta vaše, možná úplně jiná než moje. Ale těším se, až mi napíšete, že jste ji  našla. A hlavně na to, až mi pak pošlete první fotku z ultrazvuku.

A zatím si můžete stáhnout e-book Dopis dítěti, pomůže vám zorientovat se ve svých pocitech a vydolovat i ty, o kterých zatím sama nevíte.

Stáhnout e-book DOPIS DÍTĚTI
Klaudie Fachinelli
Navzdory diagnóze primární neplodnost se nám podařilo přirozeně počít krásnou holčičku. Někdy příroda chce, abychom jí vyšli vstříc - ukážu vám, jak se přiblížit svému snu a neztratit hlavu :) Můj příběh si přečtěte zde >>
Jsem autorkou e-booků Pytel strachů na cestě k dítěti a Čtyři cesty k miminku.
Komentáře