Pochopení

Už to budou 4 roky, kdy jsem si založila stránky Cesty k dítěti. Emička měla tehdy půl roku a já jsem byla šťastná že si k nám po těch letech čekání našla cestu. Čekali jsme na ni dlouho a vyzkoušeli spoustu věcí, abychom jí vyšli vstříc. Naučila jsem se toho na této cestě hodně. A věděla jsem, že jsme zdaleka nebyli jediní, kdo takhle netrpělivě měsíc co měsíc čekal na dvě čárky na testu. Chci jim pomoci, říkala jsem si. Všem těm párům. Všem těm ženám, co si ráno nanášely make-up na uplakaný obličej, protože to zase nevyšlo.

A tak jsem začala psát články a e-booky, kam jsem vkládala své zkušenosti. Všechno, co jsem na naší cestě vyzkoušela, prožila. A bylo mi to málo, tak jsem prošla všemi kurzy, týkajícími se symptotermální metody, v Cenapu.

Otevřela jsem oči, viděla jsem ten kontrast mezi přírodou a ordinací. Mezi důvěrou v lékaře a jeho poznatky z učebnic na jedné straně a důvěrou a znalostí vlastního těla na straně druhé. Denně jsem četla příspěvky žen, kterým lékaři tvrdili, že neovulují, že přirozeně neotěhotní – a tím je zbavovali víry. Podporovala jsem je, radila, učila je, jak svému tělu rozumět, jak svou plodnost podpořit.

Dělala jsem to všechno pro NĚ. Z hloubi duše, z celého srdce.

A před pár měsíci mě Vesmír otočil a řekl:“Koukej!“

Gynekoložka mi totiž vystavila žádanku na vyšetření a tam stálo černé na bílém SEKUNDÁRNÍ NEPLODNOST.

Pochopila jsem

Celé ty roky, kdy jsem pomáhala ostatním ženám, jsem se připravovala na tuto chvíli. Všechny ty zkušenosti, znalosti, které jsem nasbírala, všechna ta energie, kterou jsem dávala druhým, se mi najednou vrátily jako bumerang.

Ucítila jsem absolutní klid.

Teď už vím, že

  • ne všechno, co člověk slyší v ordinaci, je pravda,
  • lékaři jsou jen lidé a mohou se mýlit,
  • své poznatky získali před lety v učebně někde na lékařské fakultě, nebo vyčetli z knih,
  • těmto informacím věří, představují pro ně jedinou jistotu,
  • tabulky a učebnice pro ně mají větší váhu než zkušenosti žen,
  • se bojí všeho nového, protože to může otřást jejich světem, jejich jistotou,
  • jejich diagnóza je jen nálepka, kterou vám nalepí na čelo, aby na první dobrou věděli, na co se zaměřit. Je to jen nálepka, ale nejste to VY – a vůbec to nemusí být pravda.

 

A uvědomila jsem si, že to vlastně nevadí. Že stačí, když my ženy poznáme své tělo a porozumíme mu. Když pochopíme, jak fungují naše cykly, naše individuální cykly. Protože pak budeme vědět. Získáme sílu, kterou s sebou vědění přináší – a tou, narozdíl od pouhých informací – nic otřást nemůže.

Přijetí

Já v té ordinaci seděla a usmívala se. Byla jsem tak klidná, že jsem svým klidem lékařku znejistila. Byla jsem klidná, když mi říkala, že mi doporučuje asistovanou reprodukci, když mi vypsala všechna vyšetření, která mohla, když je předepsala i partnerovi. Usmívala jsem se, když mi chtěla nasadit léky, aby podpořila ovulaci – a počkala jsem, až sama řekla, že je to zbytečné, když vlastně ovuluju. Nechala jsem ji samotnou přijít na to, že Utrogestan nebudu brát od 16. dne cyklu, jak se uvádí v příbalovém letáku, ale o hodně později.

Zpočátku jsem chvíli měla potřebu bojovat, to uznávám, ale pak už ne. Nemusela jsem.

Pochopila jsem, že JÁ jsem ta, o které se bavíme. Já nesu zodpovědnost za své tělo – a já se rozhoduju, co ano a co ne. Pocítila jsem svou vnitřní sílu a jistotu.

Všechny ty AHA momenty, kterými jsem sama prošla a kterými pak procházely ženy na konzultacích, se mi vrátily zpátky.

Cítím velký klid i teď. Vím, že pokud k nám nějaká duše chce přijít, přijde. Cítím její přítomnost a sem tam dotek. Možná ji ucítím na materiální úrovni, možná jen na energetické. Nevím. A někdy mě prostě lidsky mrzí, že tu ještě není fyzicky. Ale ctím její volbu a plně ji přijímám.

Děkuji svému minulému já, které bylo ochotné tím vším projít, aby mé současné já mohlo cítit ten obrovský laskavý klid.

Děkuji vám, že jste se mnou, že i díky vám jsem k tomuto poznání mohla dojít. Když se ženy navzájem podporují, dějí se zázraky.

Tak kousek toho klidu posílám i vám.

 

 

Klaudie Fachinelli
Navzdory diagnóze primární neplodnost se nám podařilo přirozeně počít krásnou holčičku. Někdy příroda chce, abychom jí vyšli vstříc - ukážu vám, jak se přiblížit svému snu a neztratit hlavu :) Můj příběh si přečtěte zde >>
Jsem autorkou e-booků Pytel strachů na cestě k dítěti a Čtyři cesty k miminku.
Komentáře