Na sebe nebo týmž směrem?

„Milovat není dívat se jeden druhému do očí,
ale dívat se spolu týmž směrem.“
Antoine de Saint-Exupéry

Chápu, jak to Exupéry myslel, dobře to chápu, ale na tomto moudru mi vždycky něco nesedělo. Až teď, po zkušenostech s dlouhým čekáním na miminko, jsem pochopila co.

Děti přicházejí s láskou – a z lásky. A v ideálním případě i do lásky, absolutní, neotřesitelné lásky dvou lidí, kteří jsou propojeni tak, až se stávají jedním, za každých okolností. Takové lásky, jakou si všichni pamatujeme ze začátku vztahu, kdy jsme žili jen pro sebe a v našem spojení se dělo i vše ostatní, a mnohem lehčeji. To až po čase okouzlení pominulo, objetí povolilo. Najednou stojíme vedle sebe a díváme se jedním směrem. A teď společně upíráme zrak na pomyslnou prázdnou kolébku, toužebně, zoufale. Naše láska přetrvává, ale je jiná. A mění se každý měsíc, který uplyne.

Vím, jak těžké je odvrátit zrak od oné kolébky. Ale možná právě to je cesta… Zkuste si představit dvě situace a odpovědět si – kam by se vám chtělo přijít víc?

  • K ženě, a muži, kteří se milují, ale stojí vedle sebe a dívají se na místo, kde vás očekávají? Na místo v dosahu jejich paží, ale přesto tak daleko?
  • Nebo byste raději k ženě a muži, kteří stojí v objetí, ve spojení, propleteni vzájemnou láskou a pozorností? Kteří vytvořili v prostoru mezi svými srdci místo jen pro vás, kde se můžete uvelebit, nechat se obklopit jejich láskou i vášní, tepem i teplem?

Ve které fázi se nachází váš vztah právě teď?

Když se partneři dívají jedním směrem, může se stát, že se do toho pohledu ponoří natolik, že zapomenou, že vedle nich stojí ten druhý, jejich láska. Zapomenou alespoň občas pohlédnout druhému do očí. A pak, byť se dívají jedním směrem, začne se vzdálenost mezi nimi pomalu zvětšovat. Nepozorovaně, setinu milimetru za setinou, kousek po kousku, se jeden druhému vzdalují. Nakonec jsou už možná tak daleko, že už nevidí ani to, nač se původně spolu dívali. A když se otočí, spatří v dálce cizího člověka.

Pohled do očí probouzí energiii a vyživuje srdce. Léčí rány a zahrnuje láskou.

Tak  to zkuste.  Nedívejte se spolu týmž směrem, ale znovu jeden na druhého. Dívejte se jeden druhému do očí tak dlouho, až se opět otevřou obě srdce a spojí se. Obejměte se na všech úrovních. Odpoutejte se od všeho, až budete existovat zase jen jeden pro druhého.

Spojení očí (energie), srdce (duše) a těla (života).
Obejměte se a ve spojení vytvořte prostor pro novou duši.

Díváme se jeden druhému do očí a vidíme tam už i tebe, dítě naše.

Klaudie Fachinelli
Navzdory diagnóze primární neplodnost se nám podařilo přirozeně počít krásnou holčičku. Někdy příroda chce, abychom jí vyšli vstříc - ukážu vám, jak se přiblížit svému snu a neztratit hlavu :) Můj příběh si přečtěte zde >>
Jsem autorkou e-booků Pytel strachů na cestě k dítěti a Čtyři cesty k miminku.
Komentáře