Všichni jsme neandrtálci

„Už plánujete děti?“

„Ty nějak záříš, nejsi těhotná?“

„Jé, ty máš bříško! Ty jsi těhotná, že?“

„No a kdy VY si pořídíte děti?“

„Už nejsi nejmladší, neměla by sis už pořídit dítě?“

„Vy nechcete děti nebo co?“

Neobyčejně vtíravé dotazy neomalených příbuzných, kamarádů, sousedů a náhodných známých. Když je slyšíte, chápete, proč byl ve své době kyj tak oblíbenou konverzační pomůckou. Říkáte si, kde se v lidech bere ta neskutečná drzost hrabat se ve vašem soukromí.

Přišly jste na to?

Já asi jo. Vnímám to hluboko uvnitř, pod nánosem civilizovanosti. Když se zanořím pod všechny vrstvy emocí, cítím pud, vrytý tisícemi generací. Je silný a nedá se nijak utišit. Touha po jediném – přetrvat.

Vlastně je to strašně jednoduché – co nás nutí hledat partnera a množit se? Co způsobí, že žena je schopna vynaložit sílu wrestlingového zápasníka, když je její dítě v ohrožení? Snaha přežít, tedy nejen jako jednotlivec, ale ve smyslu uchování celého lidstva. Potřeba, kterou nemůžete ignorovat.

Nebezpečí!

Untitled designA hlavně – nemůžete dovolit a vnitřně se smířit s tím, aby ji ignoroval někdo jiný. Ohrožuje tím totiž celou civilizaci. A je celkem jedno, jestli děti mít nemůže nebo nechce. Pokud neumožní reprodukci svých genů, pak je v očích „primitivní bytosti“ (kterou jsme ovšem všichni!) hrozbou. A bojí se.

Takže ona ta Božka odnaproti, když se vás takhle vtíravě ptá, to s největší pravděpodobností nemyslí tak, jak to vnímáte vy ve své rozjitřenosti. Nemá potřebu vás, není-li výstavní příklad pavlačové drbny nebo milovnice šlapání na emoční kuří oka, drásat. Cítí jen potřebu ujistit se, že budete šířit svou genetickou výbavu. A na té nejhlubší úrovni ji znejistíte, či přímo vyděsíte, pokud odpovíte záporně. Pak, s nadějí, že lidstvo přece jen nevyhyne, vyrukuje s radami a zaručenými tipy na otěhotnění.  A průběžně se bude ptát, jestli „už“…

A stejně se ptá

Víte, co je zajímavé? Že se vás Božka bude ptát i v případě, že podobnými problémy jako vy procházela také. Je jen malé procento žen, které si dobře pamatují, jak je podobné dotazy zraňovaly, a nikdy se takhle blbě neptají. Většinou je to ale tak, že sotva bývalá urputná snažilka porodí, začne se vyptávat také. A radit.

Nakonec já vám na svých stránkách taky radím, že.

Tak se na mě a na Božku nezlobte. To víte, žene nás pud

Klaudie Fachinelli
Navzdory diagnóze primární neplodnost se nám podařilo přirozeně počít krásnou holčičku. Někdy příroda chce, abychom jí vyšli vstříc - ukážu vám, jak se přiblížit svému snu a neztratit hlavu :) Můj příběh si přečtěte zde >>
Jsem autorkou e-booků Pytel strachů na cestě k dítěti a Čtyři cesty k miminku.
Komentáře