Probouzení – 1. díl

Kdysi dávno jsme se odpojily. Od svých těl, od svých duší. Z pudu sebezáchovy, ze strachu, z nutnosti. Prožily jsme staletí v nastavení, které je nám cizí. Ale teď se můžeme znovu spojit – s tělem, s duší, s ženstvím. Mnoho dětí čeká právě na to.

Odpojily jsme se od svých těl.  Dovolujeme aby se jich dotýkali chladnými nástroji nezaujatí lékaři v gumových rukavicích. Aby o nich rozhodovali  s lhostejným výrazem ve tváři, někdy s lehkým opovržením. Vzdáváme se důvěry v moudrost a sílu našeho těla. A abychom to zvládly, přežily, odpojily jsme se i od svých darů – intuice, empatie, tvoření života.

Proboha proč?

Odpojily jsme se. Proč? Protože je to snadnější. Žijeme v mužském světě, samy jsme si v touze po rovnosti zvolily, že se přizpůsobíme. Že převáží logika, tah na branku, výkon a jasné výsledky. Vytrvalost, tlak a dravost. Nic proti tomu, jsou to ve své podstatě prima vlastnosti. Akorát stojí v přímém protikladu k ženské polaritě. K přijetí, plynutí, intuici. A tento kontrast, skoro až bolestný, nás vede k tomu, že svou vnitřní ženu umlčíme. Teď ne, teď na tebe nemám čas. Musím vyřešit to a to a taky tohle.

V jedné konzultaci jsem měla zajímavou vizi. Bavily jsme se o řešení pracovních problémů. A já viděla, že v mužském pojetí se na pracovní problém díváme, zkoukáme, analyzujeme, hledáme řešení. Vidíme většinou jen to dané téma. Zaostříme. V ženském pojetí buď poodstoupíme a z povzdálí sledujeme, nebo naopak přímo do situace vstoupíme, procítíme a rozhlédneme se kolem. V každém případě sledujeme, naciťujeme. Rozostříme. Vyčkáváme. A řešení přijde samo.

Co používáte vy?

A taky nám v podvědomí sedí strach. V nás všech je zakořeněná zkušenost žen, které byly silné a které muži umlčeli, místo aby je podpořili, milovali, chránili a užívali si jejich darů. Neustáli jejich krásu, sílu, lásku, vhledy a dar života. Báli se, že by nad nimi ženy zvítězily, porazily je. A tak je zatlačily do kouta, zašlapali. Tahle ozvěna bolesti je to, co nás drží zpátky.

A tak jdeme samy proti sobě.

Nová doba!

Takový byl svět donedávna – ale teď už ne, změnil se. Čím dál silněji se ozývají ženské aspekty života a volají po ženském přístupu. Muži dokáží přijmout odlišnosti, cykličnost, ženskou sílu a magii. Cítíme podporu našich předkyň, přátelství a lásku všech ostatních žen a náš strach oslabuje. Konečně se můžeme vrátit k tomu, kdo jsme. Léčitelky, čarodějky, bohyně, matky.

Teď, teď je ta správná doba vrátit se k sobě. Probudit v sobě tu spící ženu, předat jí vládu a nechat se vést. Probudit své tělo, přestat ho opravovat a začít opravdu milovat. Spojit se s Vesmírem a ukázat jeho krásu všem. Začít žít – a dávat život.

A pokud cítíte toto volání a rády byste osobní péči, domluvme si termín konzultace.

šipka

Klaudie Fachinelli
Navzdory diagnóze primární neplodnost se nám podařilo přirozeně počít krásnou holčičku. Někdy příroda chce, abychom jí vyšli vstříc - ukážu vám, jak se přiblížit svému snu a neztratit hlavu :) Můj příběh si přečtěte zde >>
Jsem autorkou e-booků Pytel strachů na cestě k dítěti a Čtyři cesty k miminku.
Komentáře