Je to mrcha… nebo ne?

Když čekáme na miminko delší dobu, začneme menstruaci nazývat nejrůznějšími jmény. Ani jedno z nich nebývá laskavé. Jak jí říkáte vy? To? Krámy? Mrcha? Mrcha, svině, potvora… Znamení, že ani v tomto cyklu k nám miminko nepřišlo. Nenávidíme ji, připomíná nám ubíhající čas, nenaplněné naděje a frustraci z toho, jak moc bezmocné se cítíme. Oplakáváme její příchod, dusíme se vztekem a zoufalstvím. Strachem. S nechutí dodržujeme nutnou hygienu a fakt, ale fakt nesnášíme červenou. Pláčeme steskem po dítěti, které tu není. Chceme se zavřít doma, zalézt pod deku, s nikým nemluvit. Bolí nás každý kousek těla. Jsme rozbité, uvnitř i navenek. Prostě je to mrcha, která nám působí bolest.

 

…nebo ne?

V dobách, kdy si byly ženy vědomé své síly, kdy ji dokázaly využít a navzájem se podporovaly, kdy společnost respektovala cykličnost ženy a menstruační fáze byla obdobím zvnitřnění, trávily ženy období menstruace v odloučení od běžného života. Ať už odcházely do menstruační chýše nebo do červeného stanu, byly to dny, které trávily odděleně od rodiny, od domácích povinností, od práce. Ve společnosti jiných menstruujících žen – a hlavně samy se sebou. Odpočívaly, sdílely, hýčkaly se. Prociťovaly a uctívaly dary, které s sebou ženství přináší. Viděly sílu tam, kde dnešní společnost vidí slabost. Ani krev nebyla nechutná a nečistá. Byla považována za zdroj života a ženy jí vzdávaly dík. Vracely ji zemi, odkud pochází a kam se navrátí.

Pokud je vám známý koncept cyklické ženy, toto již dávno víte. Menstruace je velmi výjimečné období. Čas očisty, propouštění všeho starého. A tedy i zpracování a pouštění emocí. Je to také doba, kdy máme doslova otevřené dveře do jiných světů, kdy máme nejsilnější intuici, kdy vidíme a víme. Přicházejí vhledy, nacházíme řešení, dokážeme poradit těm, kdo nás o radu žádají. Dokážeme se do sebe ponořit natolik, že aniž bychom o to usilovaly, nacházíme se v hluboké meditaci.

Za jediné podmínky, když menstruaci přijmeme – a s ní všechny dary, které nám přináší. Což je ale těžké, když nám zároveň přináší i bolest a zklamání.

Co to děláme?

Na naší nenávisti k menstruaci se podepisuje potlačení emocí. Pokud po negativním těhotenském testu přijde menstruace, jsme zoufalé. Odešla poslední naděje, kterou jsme si chovaly v srdci a zůstává prázdno. Pocit marnosti. A další měsíc před námi.

Ale my si přece nemůžeme dovolit dát těmto emocím prostor, nechat se jimi strhnout, pustit je, vyplavit. Ne, je třeba zatnout zuby a jít dál. Říkat si spolu s ostatními, že “máme dost času” a “příště to vyjde” a “jsou horší věci na světě”. Otevřít další balík vložek nebo tampónů, či zavést kalíšek. Jít do práce a přemáhat volání těla i duše po odpočinku. Převálcovat sama sebe, popřít své pocity.

Je to začarovaný kruh, ale i z něj se dá vystoupit.

rose-374318_1920

6 kroků k přijetí menstruace

První krok – dostaňte ze sebe všechny emoce. Chce se vám plakat? Plačte. Chce se vám sprostě nadávat a křičet? Nadávejte a křičte. Chce se vám něco rozbít? Co ten hrnek o tchýně? Stejně se vám nelíbil. Chcete prostě jen zalézt do postele a zavřít oči, chvíli nebýt? Udělejte to.

Druhý krok – odpočívejte. Úklid počká, k jídlu si dejte něco od včerejška nebo si něco objednejte. Posedávejte, polehávejte.

Třetí krok – naslouchejte. Co chce vaše tělo? Co chce jíst a pít? Po jaké činnosti touží? Spánek, procházka, jóga, (sebe)milování? Teplo nebo chlad? Co nějaký vonný olejíček? Masáž? Maska na vlasy a pedikúra? Tichá hudba?

A co vaše duše? Chce projevovat pocity? Volá po lásce? Žádá jen klid?

Čtvrtý krok – vykřesejte v sobě vděčnost. Za to, že jste žena a znáte všechna tato tajemství ženského světa. Že v sobě máte sílu ženy. Že za vámi stojí všechny ženy vašeho rodu a podporují vás. Můžete poděkovat svému tělu za to, že všechny jeho části souzní v měsíční symfonii. Poděkovat své děloze za to, že se připravovala na přijetí miminka. I za to, že teď uklízí a už teď se vlastně připravuje na další cyklus. Poděkovat své krvi, která kolovala ve vašich žilách a vyživovala každou buňku vašeho těla. Poděkovat za život. A s krví nechat odcházet i bolest a strach.

Pátý krok – přijměte menstruaci. Přijměte i to, že ještě nenastal čas příchodu vašeho miminka. Možná nemělo přijít kvůli vám, abyste měla ještě čas si něco ujasnit, vyřešit, vyčistit. Možná kvůli vašemu partnerovi, ze stejného důvodu. Možná kvůli sobě, ještě není ten vhodný okamžik.

Šestý krok – dovolte si menstruaci prožít. A velmi překvapivě užít. Vnořte se do toho temně rudého světa ticha. Do svého středu. Spojte se s ženou, kterou tam uvnitř najdete a s její moudrostí. Se svou moudrostí.

Jak si představujete vědomou ženu? Já vidím nádhernou ženu v bílém. Z celého jejího těla sálá naprostý klid, vznikající spojením se zemí i s nebem. S upřeným pohledem, ze kterého sálá síla a hloubka. Je ztělesněním pochopení všeho lidského. Empatie, soucit, ale zároveň hluboký respekt sama k sobě. Vidí minulost i budoucnost, ale žije v přítomnosti. Svou sílu přijímá, respektuje, je za ni vděčná.  Představte si teď na jejím místě samu sebe. Jaké to je?

Toto hluboké a silné spojení těla a duše vám přinese neuvěřitelnou vlnu vnitřního poznání a síly.

Na všechno.

A možná je to naposledy…

Budu ráda, když mi napíšete, jestli jste vstoupily do červeného stanu a svou menstruaci uznaly – ne jako mrchu, ale jako přítelkyni. Jako dar.

Klaudie Fachinelli
Navzdory diagnóze primární neplodnost se nám podařilo přirozeně počít krásnou holčičku. Někdy příroda chce, abychom jí vyšli vstříc - ukážu vám, jak se přiblížit svému snu a neztratit hlavu :) Můj příběh si přečtěte zde >>
Jsem autorkou e-booků Pytel strachů na cestě k dítěti a Čtyři cesty k miminku.
Komentáře